Tvoření a komunikace

Jaké jsou nejčastější impulsy, proč se chceme vyjádřit?

Chceme vyjít ven ze sebe a projevit se. Být viděni a získat uznání. Jde o základní lidskou potřebu. Zároveň zde můžeme zažít veliké pnutí. Co když se projevím a budu odmítnut, co když se projevím a nikdo si toho ani nevšimne? Co když se projevím a budu kritizován?…

Toto jsou zábrany, které můžeme v souvislosti s tvořením prožívat. A týkají se všech kreativních způsobů sebevyjádření (tance, zpěvu...).

Z nějakého důvodu pořád ještě v naší společnosti, zejména ve školství nemají “výchovy k umění” svoje právoplatné místo. Často jsou považovány za zbytečné. Lidé nechápou naplno jejich potenciál.

Další impulsy k sebevyjádření:

• Naše vnitřní stavy, pnutí, obrazy jsou slovy nezprostředkovatelné. Obraz nám pomůže. Stane se pro nás prostředníkem. Pro nás samotné je to ulehčující. A i okolí dostává zprávu o tom, jak se cítíme nebo jak vnímáme realitu.
• Chceme sdílet s ostatními.
• Chceme uvolnit přetlak.
• Chceme jednoduše vytvořit něco, co nás esteticky uspokojuje, a kochat se pohledem na vzniklé dílo.

Co tvoří nejčastější zábrany v tom se svobodně, s lehkostí sebevyjádřit bez přílišné vnitřní kritiky?

• Vnitřní kritika, srovnávání se
• Obavy z kritiky ostatních
• Nedostatek času a prostoru - člověk potřebuje mít klid a zároveň vnitřní zdroje, aby se mohl realizovat.
• Nedokáži dost přesně vyjádřit skrze barvy a výtvarný materiál svoje pocity tak, aby mě to uspokojovalo a souznělo to se mnou.

Sebepřijetí skrze vlastní sebevyjádření

Pro mě osobně největší téma, které tato problematika odkrývá,  je sebepřijetí. Je to nepopsatelný pocit být v souladu s tím, co nakreslím či namaluji. Obraz odráží kus mě a jsem to já, stává se mou součástí (obdobně také pohyb, taneční kreace, zpěv či báseň). K dosažení tohoto stavu je důležité pokusit se nehodnotit, vypnout vnitřního kritika, vypnout touhy po našem dokonalém já a uvolnit se do přítomného momentu. A to je velmi obtížné.

I já sama zažívám okamžiky, kdy nejsem v souladu se svým tvořením. Jsou momenty, kdy mnou nakreslený obraz nepřijímám. Přijde mi, že není dost dobrý. Taky se srovnávám. Často však v nesrovnatelných kategoriích.

Na to, abych se odhalila, vyšla ven se svým dílem, potřebuji jistotu a bezpečí a buď ji mám uvnitř sebe, nebo ji potřebuji od okolí. Ani jedna varianta není špatná. Jen je dobré si uvědomit, co konkrétně mě blokuje.

Cit a citlivost

Je třeba mít CIT (cit pro barvu, tvar, kompozici,..). Někomu chybí zcela - je mu jedno, jak kombinuje barvy a materiály, vůbec to neřeší…), někdo ho má naopak vyhraněný, přesný a přísný. Rozladí ho kdejaká maličkost. Toto jsou dvě vyhraněné polarity a my bychom měli poznat, kde je naše místo na této škále. V kterých životních momentech nám tato vyhraněnost bere? A kdy nám dává? V kterých životních situacích se hodí přesně ctít své cítění a v kterých to nemusím tolik hrotit? Kde je má touha po dokonalosti a kde už mě to spíš vyčerpává, než aby mě to uspokojoval?

Tipy na odblokování vlastní kreativity

Nemít na sebe přehnané nároky

Znamená to přijmout svou aktuální úroveň a radovat se z ní. Z vlastní zkušenosti vím, že je to hodně těžké. Člověk má řadu představ, jak má co vypadat.

Vnímat tvořivě i jiné oblasti než vyloženě kreslení a malování

• aranžování květin
• úprava interiéru
• vaření
• oblékání
• tvořivý pohled na svět kolem sebe

Najít si svůj vlastní expresivní jazyk

Je to zpěv, je to tanec nebo psaní básní? Něco nám může jít naprosto přirozeně, k jiným kanálům je třeba hledat cestu. V každé expresivní oblasti se můžu o sobě dozvědět něco nového. Třeba já osobně mám výtvarnou tvorbu celkem zmáklou a docela dobře se za ni umím schovat. Mám své stereotypy, schémata, vím, jak namalovat obraz, aby uspokojil mě a okolí udělalo wow. Otázkou je míra autentičnosti.

Proto třeba osobně vnímám  potřebu i jiných vyjadřovacích kanálů. U mě je to aktuálně tanec. Začínala jsem téměř od nuly. Nejsem pohybově talentovaná. Jen prostě věřím, že když budu tancovat pravidelně znova a znova, postupně odkryji slupky mechanických pohybů až k těm autentickým. V okamžiku, kdy bych se srovnávala (a že to stále někdy dělám), postrádá mé konání smysl. Nikdy nebudu dostačovat “dobrým” tanečníkům, ale to neznamená, že mi pohyb, naslouchání vnitřním impulsům nepřináší radost, uvolnění a smysl. Jde o prožitek tance a pohybu, o proces, ne o povrchní formu, která má zaujmout vnějšího pozorovatele.

Stejným měřítkem můžete nahlížet i na výtvarnou tvorbu. Chce to čas, odhodlání, trpělivost, odvahu, otevřenost a řadu dalších kvalit, aby tvoření dávalo smysl.

Tvořit paralelně se svým dítětem, pokud je to možné

Samozřejmě není nutné, abyste tvořili také sněhuláka. Ale pokud si jen tak volně malujete, experimentujete se zapouštěním barev, můžete pracovat sami za sebe. Tím, že přesunete pozornost k sobě, dítě získá více prostoru pro své svobodné vyjádření.

Kreslit si jen tak, do svého deníčku/bločku pastelkami.

• Doplňovat tak svoje psané zápisky
• Vymalovávat mandaly či antistresové omalovánky
• Vymalovávat omalovánky od svých dětí

Zkoušet techniky, u kterých je zaručený výsledek

• zapouštění barev a jejich smývání (viz. Inspirativní úkol č. 3)
• květinové nebo listové mandaly
• batikování
• malování do škrobu potravinářskými pigmenty

Nekontrolovaná malba

Zajímavou technikou je kreslení nebo malovaní poslepu. Člověk nemá kontrolu nad výsledkem a je zajímavé sledovat, co to se mnou dělá. Aby celý proces měl význam, je potřeba reflexe procesu.

Zkoušet různé materiály. Co mi víc sedí? Pastelky, hlína nebo akvarel

Platí stejná pravidla jako u dětí. Než nad sebou zlomíte hůl, vyzkoušejte různé vyjadřovací prostředky. Něco vám půjde lehčeji a snadněji. Některá technika ve vás bude vzbuzovat rovnou odpor (např. sahání na hlínu nebo do tekutého škrobu). Taky záleží na momentálním naladění, uvolnění, otevřenosti. V jeden okamžik nás nejvíce uspokojí vyšívání, jindy sáhneme po hlíně.

Uvolnění a naladění

Velmi pomůže, pokud se člověk před kreslením uvolní a naladí. Na řadě seminářů, které jsem absolvovala, bylo vidět, že pokud účastníci procházeli nejdříve dechovými technikami, pohybem, tancem, na jejich obrazech to bylo poznat. A hlavně byli s těmito obrazy “v pohodě.”

Jednoduše si odpovězte na otázku, co potřebuji, abych se teď uvolnila a v klidu si kreslila (uklizeno, teplo, svíčku, hudbu, klid..).

Nebát se riskovat

Mít odvahu a tu ukázat svým dětem. I když mi to nejde, mám obavy, bojím se selhání, přesto se pouštím do kreativního procesu. Je to dobrodružství. Je to způsob, jak se setkat se sebou samým.

Soustředit se na kvantitu, kvalita přijde časem

Prostě kreslete a malujte. Dejte si čas, než nad sebou zlomíte hůl nebo než začnete rozumět svým kresbám.

Komunikace při tvoření s dítětem

Naše společné tvoření s dětmi je celé protkáno komunikací jak verbální, tak neverbální.

Potřebujeme dítě vtáhnout do akce, do tématu, instruovat ho, provést ho procesem tvorby a celou aktivitu nějak uzavřít - pobavit se o výsledku, vymyslet, jak s ním naložíme.

Motivace

Podle věku dítěte:

1 - 2 roky: motivací je pouze materiál a experimentování s ním.

3 a výše: motivace ročním obdobím, příběhem, pohádkou, svátkem, pohybovou hrou, písní, dárek či přání pro nějakou příležitost. Někdy může být motivací i to, že vy sami začnete něco malovat a dítě se přidá. Motivací může být i netradiční materiál, podklad nebo formát.

Samotné tvoření

Rozfázujeme tvoření na několik částí tak, abychom dítě zbytečně nezahlcovali. Není nutné (často ani žádoucí) mít vzor či předlohu.

U tvoření dítě provázíme verbálně. Snažíme se slovy popsat, co má dělat, případně mu názorně pomůžeme.

Upozorňujeme slovy i prstem na místa na papíře. Doptáváme se, co dalšího tam ještě může být.

Čím více pracujeme za dítě, tím menší má dítě k výtvoru vztah. To znamená, že se nemůže k němu vztahovat, přivlastnit si ho a budovat si prostřednictvím něj svou sebehodnotu.

Také ho tvoření nebude bavit. Bude cítit, že v něm pro něj není místo.

To nejdůležitější je:

• Dát dítěti prostor pro realizaci a ustoupit do pozadí.
• Podporovat a nevnucovat své představy a způsoby řešení.
• Sledovat dítě, kdy je v plném zaujetí, a užívat si to s ním.
• V pravý okamžik (ne příliš brzo) nabídnout následnou činnost.
• Pomáhat jen tehdy, kdy není v možnostech dítěte udělat daný úkon samo.
• Spíše sledovat a pozorovat svá vnitřní pnutí. Co to se mnou dělá?

Záleží na mnoha faktorech. Na osobnosti a aktuálním rozpoložení dítěte. Na vaší osobnosti a aktuálním rozpoložení. Na podmínkách, jaké pro tvoření máte.

To, jakým způsobem komunikujeme s dítětem v průběhu tvoření, má vliv na celkový průběh situace.

Mějte radost, že dítě je živé, vitální, radostné a má chuť se projevovat a vyjádřit se. Je to dětská přirozenost. Dejte mu prostor a poskytněte mu přijatelnou formu.

Papír jako redukovaný formát pro sebevyjádření

Děti musí dost často poslouchat naše nejrůznější pokyny. Papír je prostor pro jejich samostatné rozhodovaní. Prostor pro uchopení jejich vlastní svobody. A pro pojednání vnějšího a vnitřního světa tak, jak ho vidí oni.

Jsou situace, kdy nemá smysl děti nechat rozhodovat. Zároveň jsou situace, kdy nemá smysl jim do jejich rozhodnutí vstupovat. A tou oblastí je právě výtvarné tvoření.

Jak mluvit o hotovém díle?

Nemusíme vykřikovat a omdlévat nadšením. Dítě chce především naši pozornost. Obrázek může být námětem k hovoru, ale nemusí. Možná dítěti stačí, že obrázek nakreslilo. Možná, že je to pro něj prostředek, jak si o daném tématu pohovořit.

Stačí jen se zájmem popisovat, co na obrázku vidíme. Pro dítě je důležité vidět a slyšet, že to, co vytvořilo, to, jak se vyjádřilo, má pro nás hodnotu. Protože skrze toto vědomí si ono samo svou vlastní hodnotu buduje.

Co když ale obrázek opravdu není pěkný?

To je pouze vaše subjektivní hodnocení. Hodnotíte dle představy, jak by která věc měla vypadat.

Jak se bavit se staršími dětmi?

Jak jsi spokojený/á? Jak tě to bavilo? Je něco, co bys změnil/a udělala jinak? Šlo by téma nebo technika nějak rozvinout?

Důvěřovat procesu tvorby

To je to nejtěžší, stejně jako v životě. Umět povolit napětí uvnitř sebe, když vidíte, že se tvorba ubírá jiným směrem, než jste předpokládali. Už už jste viděli krásný obraz a on mizí pod dalšími tahy štětce. V takovém případě je možné se zhluboka nadechnout a vydechnout. A říci si: Je to jen obraz. A čekat, co z dané situace vyplyne. Možná ještě budete překvapeni.

Nastavení svých vlastních hranic

Znám sama sebe a vím, co je mi milé a nemilé, příjemné, nepříjemné. To vše mohu pozorovat v průběhu tvoření.

Jak uspokojit své tvořivé choutky s dítětem?

Ráda tvoříte a přemýšlíte, jak nasytit svou kreativitu a zároveň se věnovat dítěti?

• Výborný základ. Inspirujte ho vlastní tvorbou.
• Tvořte společně. Každý na své ploše.
• Dokreslujte, vymalovávejte, dotvářejte čmáranice vašeho dítěte.
• Použijte pro barevnou hru a experimenty barvy a materiály, které lahodí vašemu oku a vkusu. Vzniklá díla - myšleno pobarvené potištěné papíry - dotvořte dle sebe. Lepte, skládejte, šijte, rámujte a vdechujte tvůrčí atmosféru do svého domova. S citem pro materiál a barvu dokážete velké věci.
• Zkuste techniky práce s náhodou.